Rozhovor s Radkem Kučeříkem po první sezóně ve WHL v Kanadě
V letošní sezóně se s námi připravuje i obránce Radek Kučeřík, který byl členem české reprezentace do 20 let na domácím mistrovství světa. Radek se našich akcí P. N. HOCKEY účastnil již dlouhodobě v žákovských kategoriích. Na jeho první sezónu v kanadské juniorce jsme se ho zeptali v následujícím rozhovoru.
Radek Kučeřík
Post: obránce
Narozen: 21. 12. 2001
Tým: Saskatoon Blades (WHL)
Jaké byly Tvé hokejové začátky?
Moje hokejové začátky byly v Hodoníně, kde jsem začal ve 3 a půl letech. Zde jsem prošel všemi kategoriemi až po mladší dorost. Následně jsem přestoupil do Komety Brno, kde jsem hrál 4 sezóny. Momentálně působím v kanadském týmu Saskatoon Blades hrající WHL.
Co nejvíce pomohlo během žákovských kategorií Tvému hokejovému růstu?
Asi to že jsme neměli v Hodoníně moc hráčů a hráli jsme skoro pořád. Čím víc jsem trávil času na ledě, tím to bylo pro mě lepší. Je pravda, že tréninky jsou hrozně důležité, ale hráče nejvíce posouvají zkušenosti ze zápasů, kterých jsem v Hodoníně odehrál spoustu. Ještě k tomu jsme měli velmi dobrý ročník, se kterým jsme dosahovali parádních výsledků.
Popiš nám, jak probíhala Tvá první sezóna v Kanadě?
Byla to obrovská zkušenost a zároveň ta nejtěžší zkouška, co jsem v životě zatím zažil. Před odletem jsem si myslel, že všechno bude v klidu a lehké, protože už jsem vlastně přešel z Hodonína do Komety Brno, takže už jsem zvyklý na změnu prostředí, nicméně tohle bylo úplně něco jiného. Hned po příletu jsem zjistil, že to s angličtinou úplná sranda nebude a že se v Kanadě hraje úplně jiný hokej. Přiletěl jsem do Saskatoonu čtyři dny před přípravným kempem, který probíhá před každou sezonou. Sešlo tam přibližně 80 hráčů, z čehož zůstalo pouze 20. Já jsem tohle zúžení přežil a těšil jsem se na sezónu. Ale co se nestalo, odehrál jsem přibližně tři zápasy a pak jsem přišel do šatny a viděl jsem svoje jméno mimo sestavu na zápas. Tak jsem si říkal, co se děje něco jsem provedl. Další zapas zase nic. Takový rytmus se mi pak chvíli střídal, že jsem hrál jeden dva zápasy a pak dva až tři seděl. Bylo to hrozné na psychiku, ale chtěli zjistit, jestli ten tlak vydržím nebo to vzdám a přestanu makat naplno.
"Další zapas zase nic. Takový rytmus se mi pak chvíli střídal, že jsem hrál jeden dva zápasy a pak dva až tři seděl. Bylo to hrozné na psychiku, ale chtěli zjistit, jestli ten tlak vydržím nebo to vzdám a přestanu makat naplno."
V čem vidíš největší rozdíly mezi hokejem v Kanadě a v České republice?
Určitě je tam velká konkurence a na vaše místo čeká plno dalších hráčů. Člověk musí makat každý trénink, jinak příští zápas není v sestavě. Jakoukoliv nepřesnou přihrávku dáte, hned je to špatně, prostě se pořád i na tréninku musí dělat na sto procent. Suchá příprava mi přišla lehčí než v Česku, protože když jsem byl v Brně, byla suchá vážně pořád. Byl jsem však za to hrozně rád, protože mě to velice posunulo po stránce kondiční i silové. Kondičním trenérem byl Miloš Peca, který to měl velmi dobře propracované. Za to v Kanadě se na suchou moc nezaměřují. Také tam samozřejmě probíhá, ale kvůli velkému počtu utkání, mezi kterými je málo času se tam věnují převážně udržení kondice. Zato trénink na ledě v Kanadě byl úplně jinde. Rychlost, přesnost kvalita to se nedalo srovnat a navíc ne, že byl trénink cca 50 min a jdete z ledu, ale v Saskatoonu máme tréninky 90 min a pak tam ještě můžeme zůstat na dovednosti nebo střelbu, což záleží na nás.
"Zato trénink na ledě v Kanadě byl úplně jinde. Rychlost, přesnost kvalita to se nedalo srovnat a navíc ne, že byl trénink cca 50 min a jdete z ledu, ale v Saskatoonu máme tréninky 90 min a pak tam ještě můžeme zůstat na dovednosti nebo střelbu, což záleží na nás."
Jak vypadal Tvůj běžný den během sezony?
Každý den nám začínal trénink v 8:00 na suchu, kde jsme měli hodinový trénink a potom jsme přejížděli na zimák. Probíhala zde porada a následoval trénink, který končil přibližně 12:30. Po tréninku bylo protažení a 13:30 jsme byli doma, kde jsme si připravili něco k obědu odpoledne jsme měli čas pro sebe.
Jak ses během sezóny v Kanadě zlepšil v individuálních dovednostech?
Já si myslím, že nejde říct jen v jedné dovednosti, tato sezóna posunula úplně ve všem jak z lidské stránky tak i z hokejové. Asi největší posun si myslím, že mám ve hře tělem a hře v obranném pásmu, na kterém se v Kanadě hodně zakládá.
V čem jsi během letošní sezóny v Kanadě udělal největší progres?
Největší progres jsem určitě udělal v řeči (smích) a myslím si, že jsem více vyspěl a začal více hrát takový ten „chlapský“ styl hokeje. Alespoň mi to říkají rodiče.
Jaký je podle Tebe rozdíl v přístupu a mentalitě Kanaďanů oproti Čechům?
Asi v té vyspělosti, přijde mi, že kluci kteří mají třeba 15 letech se chovají hrozně rozumně a dospěle. Navíc ví, co chtějí a vše dělají na 100%. Když se řekne sprint modrá – modrá, tak je to vážně modrá - modrá ne modrá červená.
"Navíc ví, co chtějí a vše dělají na 100%. Když se řekne sprint modrá – modrá, tak je to vážně modrá - modrá ne modrá červená."
Pozoruješ rozdíly v přístupu kanadských a českých trenérů ve vedení hráčů v tréninku a utkáních?
Ano určitě tam nějaký rozdíl je. Trenéři v Kanadě tomu věnuji všechno. U nás v týmu jsou třeba trenéři, kteří bydlí daleko od rodin a žijí jen hokejem a rodiny vidí jen málo. Dále máme o hodně více rozboru videí tak, abychom byli na všechno připraveni.
Letos také jezdíš na kempy programu P. N. HOCKEY a už v žákovských kategoriích jsi k nám pravidelně jezdíval. Co bys o tomto programu řekl a v čem se Tě zaujal?
Je to velice dobrý a kvalitní program. Když jsem byl malý, tak jsem jezdil pravidelně a většinou jsem hrával ve 3. - 4. skupině protože v první byl Filip Chytil nebo Kuba Sirota a hráči, kteří byli starší a lepší a v dnešní době už se tím i živí. A byl jsem za to vždycky hrozné rád a bral jsem si z nich příklad. Každý pohyb, každou dobrou kličku jsem chtěl taky umět. Vždycky mě hlavně bavila práce na malém prostoru a to ze jsme se mohl nějak zlepšovat. Jsem typ člověka, který nerad sedí doma, když může něco dělat navíc, co mu pomůže a posune ho. Proto navštěvuji kempy P. N. HOCKEY i teď a jsem za to hrozně moc rád.
